V den, kdy Velká Británie oficiálně vystoupila z Evropské unie (31. ledna), se v Kodani sešli ministři pro evropské záležitosti Dánska, Finska, Francie a Švédska, aby projednali společné evropské priority. Potvrdili sdílené úsilí o dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a záměr zvýšit cíl pro snižování emisí do roku 2030.

V této souvislosti ministři zdůraznili význam víceletého finančního rámce a požadují, aby do budoucna nejméně 25 % výdajů směřovalo na opatření v oblasti změn klimatu. Zároveň se shodli na potřebě vytvoření mechanismu na ochranu rozpočtu EU pro případ nedostatků týkajících se právního státu.

Mezi další členské země EU, které se již vyslovily pro ambiciózní navýšení závazku EU pro snižování emisí do roku 2030, a to ze současných 40 % na 55 % ve srovnání s rokem 1990, patří Nizozemsko, Lucembursko, Lotyšsko, Španělsko, a Portugalsko.

Evropská komise předpokládá, že v druhé polovině letošního roku bude mít k dispozici dopadovou studii, na jejímž základě navrhne případné navýšení cíle do roku 2030, a to na 50 % či 55 %, případně stanoví průběžný cíl do roku 2040, jak požaduje Evropský parlament. Diskusi na toto téma bezesporu ovlivní i probíhající brexit. S odchodem Velké Británie se totiž zvýší průměrná uhlíková intenzita EU z 265 gCO2/kWh na 275 gCO2/kWh. EU28 doposud snížilo emise o 23,2 % ve srovnání s rokem 1990, zatímco po odečtení příspěvku Velké Británie je to jen o 20,6 %. To znamená, že k dosažení ambiciózních cílů EU27 bude nyní potřeba většího úsilí.

Nadace European Climate Foundation (ECF) začátkem února zveřejnila studii, ve které analyzuje právní rámce pro klima osmi členských zemí EU (plus Velké Británie) a shrnuje společné prvky národních legislativ. Studie uvádí, že polovina všech členských států EU buď již právní rámec pro klima do své legislativy začlenila, nebo jej v současnosti připravuje. Přičemž osm členských států (Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Nizozemí, Švédsko a Španělsko) plus Norsko a Velká Británie při stanovování vnitrostátních cílů počítá s dlouhodobou perspektivou do roku 2050, resp. 2045. Srovnávací analýza dochází k závěru, že vnitrostátní rámcové právní předpisy řeší klíčové otázky stanovení cílů, způsobů, jak jich dosáhnout a rozdělení zodpovědnosti za jejich plnění, přičemž se zaměřují na exekutivu a vyjasňují rozdělení kompetencí v rámci vládních institucí.

Očekává se, že návrh právního rámce EU pro klima předloží Evropská komise dne 4. března. Záměrem je klimatickou neutralitu právně zakotvit, potvrdit nezvratnost procesu transformace a tím zajistit investorům předvídatelnost při jejich rozhodování. Dá se očekávat, že součástí návrhu bude i vymezení regulačního rámce, včetně nastavení konkrétních mechanismů monitoringu a koordinace závazků a povinností členských zemí EU.

Zdroj: ENERGETIK EU 02/2020