Nízkoemisní vodíková ekonomika je v České republice i v Evropské unii teprve v začátcích. Mnoho technologií pro výrobu, dopravu, skladování, ale i v konečném užití je teprve ve vývoji či v počátečních fázích provozu. Na druhou stranu je obnovitelnému vodíku dáván velký potenciál na cestě k dekarbonizaci evropské ekonomiky.

EU si dala za cíl do roku 2030 produkovat 10 mil. tun zeleného vodíku a stejné množství dovážet. Vodíkovou strategii má i Česká republika. Na vodíkové technologie už míří řada tuzemských dotačních titulů.

V oblasti technologií pro výrobu nízkouhlíkového vodíku dnes ve světě zažívají nejdynamičtější rozvoj elektrolýza vody (s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů) a zachytávání uhlíku. Řada projektů na vývoj či využívání vodíkových technologií probíhá už i v ČR.

Nízkoemisní vodík by měl být v ČR nejprve využíván v chemickém průmyslu jako nástroj dekarbonizace současné výroby vodíku a odvozených produktů, a dále v dopravě, kde už vznikají první aplikace (vodíkové autobusy, osobní auta, vlaky, plnicí stanice). V ČR má nízkoemisní vodík rovněž velký potenciál v oblastech emisně náročného průmyslu a ve výrobě oceli, který je náročné dekarbonizovat.

Naopak větší využití ve výrobě a skladování elektrické energie se vzhledem k neexistenci nadbytku levné energie z obnovitelných zdrojů jeví v ČR ve srovnání s jinými evropskými zeměmi jako spíše omezené.

Zdroj: csas.cz