O současné krizi se hovoří jako o přelomovém bodě, jak pro společnost, tak pro zdravotnictví. A také pro ekonomiku. Je to přelomový bod i pro vědu?

Samozřejmě, že i pro vědu je to významný zlomový bod, protože v této chvíli můžeme ukázat, jak naše vědecko-výzkumná infrastruktura je připravena posilovat společnost, poskytovat řešení a prostě pomáhat, kde je třeba. A já myslím, že vědci už na to čekali a těšili se, že se budou moct prostě předvést.

Takže věda z té současné krize vychází posílená?

Určitě posílená. Určitě jsou výzkumníci motivovanější než předtím. A i ti, kteří zkoumali třeba věci momentálně nepotřebné, tak se soustřeďují na rozumné věci, které potřebujeme jak pro boj s koronavirem, tak zejména pro restartování ekonomiky.

Během posledních týdnů jsme viděli, že se věda skutečně stala něčím, co se bezprecedentně dostalo do veřejného prostoru. Každý den vycházely rozhovory s virology, epidemiology a lidi to skutečně zajímalo. Je věda tedy teď něco, co se dostává víc do popředí i u laické veřejnosti?

Já se domnívám, že ano. Že jednak výzkumníci se hodně snažili pomoci a jakousi odměnou za to jim bylo zviditelnění mezi veřejností. A já si myslím, že náš vědecko-výzkumný prostor takové zviditelnění potřebuje, aby lidé viděli, že ze svých daní platí výzkum, který je k něčemu užitečný a dá se aktivovat v krizových chvílích.

My jsme to viděli třeba na případu respirátorů, kdy vědci, řekněme, chvíli zaskakovali i za stát, dokázali podle vás tak veřejnosti, že je věda skutečně užitečná?

Ano, dokázali tím, ne že je užitečná, ale že se může stát skutečnou výrobní silou. A to si myslím, že je ten nejdůležitější poznatek, takové posílení toho vědomí výzkumníků, že mohou být užiteční, že to svedou, že to dokážou.

A co očekáváte, že s takovým kreditem teď věda udělá, jak s ním naloží? A bude mít podle vás větší podporu i od státu?

Já se domnívám, že od státu tu podporu má věda vysokou, teď by měla být ještě vyšší, ale také očekávám, že stát si řekne, které oblasti, které obory, které technologie budou pro nás nejdůležitější a ty bude prioritně financovat. Stát to začne více řídit.

A jaké obory byste vybral vy?

Tak já samozřejmě bych vybral obory, které mají šanci posunout naši ekonomiku v budoucnu dopředu. Myslím si, že jsou to jednak obory spojené se softwarem mnohého druhu, protože Česko je velmocí bezpečnostního softwaru, softwaru her. Ale já si myslím, že máme šanci proniknout i do oblasti obecné umělé inteligence, do posilování softwaru pro průmyslovou výrobu, pro dopravu, energetiku a zdravotnictví, čili to je jedna oblast, ale těch oblastí může být víc. Já například si myslím, že jsme trošku opomněli se připravovat na krize a zabezpečovat odolnost České republiky v případě nějakých emergentních, náhlých, nepříjemných jevů. A myslím si, že část toho výzkumu bude muset jít na zvýšení odolnosti České republiky. Tedy na přípravu algoritmu řešení, ale i hmotných zásob takových, abychom byli schopni reagovat jednou na koronavirus, příště třeba na výpadek elektrické energie, přespříště na záplavy.

Vy jste v rozhovoru pro server iHNed řekl: „Uvědomme si, že máme všechno, auta, letadla, rakety, k čemu nám to ale bylo, když na nás příroda poslala ty malé bojovníčky. S koronavirem jsme najednou byli v koncích. Často zapomínáme, že jsme součástí přírody, se kterou bychom měli jako jeden z mnoha živočišných druhů souznít.“ To zní, jako byste měl za to, že nám příroda poslala signál, že něco děláme špatně. Chápu to tak správně?

Chápete to docela správně, protože my bez omezení létáme, bez omezení cestujeme, bez omezení posíláme zboží, vyrábíme neekologicky. A pak se divíme, že nějaké viry, které vznikly možná v laboratoři, možná příroda to chtěla, se po celém světě roztrousí nepředstavitelnou rychlostí. Čili myslím si, že pokud by nebyla doprava na té úrovni jako dnes, tak bychom neměli problém s šířením infekce takovým způsobem.

Vy a další významní vědci jste ještě před touto krizí založili neziskovou organizaci, jejímž cílem je zvládání problémů, které souvisí s nestabilitou světa. Na ně se snažíte dívat z pohledu různých vědeckých disciplín, vy jste nějakou proměnu společnosti už očekávali předtím?

Ano. Už nejméně dva, tři roky na různých seminářích hovoříme o tom, že jsme před zlomovým bodem, že ekonomika roste rychle exponenciálně nahoru, a to nepotrvá věčně. Varovali jsme před tím, že vyčerpáváme zdroje. Že přesycujeme letecké koridory, že rabujeme doslova přírodu bez většího omezení. Já nehovořím jen o České republice, hovořím celosvětově. Čili už jsme varovali, že je tu spousta prvotních příznaků toho, že nastává krize. A nevěděli jsme a říkali jsme otevřeně: Nevíme, co bude ten spouštěč. Ale je tu tolik problémů v oblasti ekonomické, sociálně společenské, v oblasti vzdělávání, v oblasti dopravy, že někde se ukáže slabé místo a tam ta krize vypukne a skutečně to nastalo.

A co teď s tím, protože vy teď máte za sebou konferenci, která má název Hledání české cesty, kde vidíte tu cestu?

Především my jsme institut, který se dívá na problémy systémově, s nadhledem. S uvažováním všech možných vazeb, vztahů mezi jednotlivými elementy problémů. A my se snažíme pochopit nebo vytvořit prostor pro pochopení toho, co se stalo, co je potřeba udělat, abychom se z dané situace jednak poučili a jednak šli tím směrem, který umožní společnosti se dále rozvíjet, udržet si svoji životní úroveň, neničit přírodu. A prostě abychom na té planetě měli spokojené obyvatelstvo, které je jisto z hlediska bezpečnosti zdravotnictví, zásobování potravinami a energií. A ta česká cesta není, že bychom zas hledali něco specifického pro Česko, ale ze všech těch možností, které technologie nabízejí, chceme vybrat a nabídnout k výběru právě ty, kde by Česko mohlo vyniknout a kde by se Česko dostalo do popředí Evropy a světa tak, aby nás tyto technologie, byť ve vybrané oblasti, mohly dobře živit a zabezpečovat nám kvalitní život.

Hledání rovnováhy