Martin Slabý, předseda výkonné Rady Českého plynárenského svazuautor: Honza Mudra

Plynaři v Česku berou jako realitu, že zemní plyn je v klimatických cílech EU jen trpěným palivem. Jsou ale přesvědčeni, že je zároveň jedinou energetickou pojistkou, která může v tuzemsku zajistit odchod od uhlí.

„Neumíme skladovat elektřinu s dostatečnou kapacitou, a už vůbec ne sezonně. Dokud se tohle nevyřeší, a to patrně nebude v příštích 20 letech, tak tu plyn prostě bude,“ říká v rozhovoru pro HN Martin Slabý, předseda Rady Českého plynárenského svazu a šéf společnosti Pražská plynárenská Distribuce.

V evropském balíčku Fit for 55 považuje za největší problém přístup k centrálnímu zásobování teplem a tlak na to, aby bylo po roce 2035 založeno na obnovitelných zdrojích. „Pokud akceptujeme tuhle část balíčku, ohrozíme budoucnost centrálního vytápění v Česku,“ míní.

HN: Jak vidíte budoucnost zemního plynu v EU? Je to ještě palivo budoucnosti?

Dá se říci, že Evropskou komisí nedávno představený klimatický balíček Fit for 55 není velkým fanouškem zemního plynu. Ani se mu příliš nevěnuje a prostě ho řadí mezi fosilní paliva. V jeho prospěch ale mluví realita – uhlí v Česku i Německu skončí kvůli rostoucí ceně emisních povolenek spíše ještě rychleji, než se myslelo. Příští rok Němci odstaví svoje jaderné elektrárny. No a v tomhle kontextu je zemní plyn jedinou pojistkou. Neumíme skladovat elektřinu s dostatečnou kapacitou, a už vůbec ne sezonně. Dokud se tohle nevyřeší, a to patrně nebude v příštích 20 letech, tak tu plyn prostě bude.

HN: Kdy podle vás uhlí v Česku skončí?

Zlomovým rokem bude nejspíše rok 2030. Ve světle aktuálního vývoje cen emisních povolenek a evropských klimatických cílů můžeme očekávat, že po roce 2030 pojedou maximálně dvě nebo tři uhelné elektrárny. A už vůbec si nejsem jistý, jestli pojedou do roku 2038, jak původně plánovala uhelná komise (poradní orgán vlády tvořený politiky, zástupci byznysu, akademiky a ekology, pozn. red.), nebo třeba jen do roku 2033.

Martin Slabý (61)

Absolvent ČVUT stojí v čele Rady Českého plynárenského svazu od roku 2018. Letos ho sjezd opět potvrdil na další tři roky. Jeho prioritou do roku 2024 je prosazovat zemní plyn jako hlavní náhradu za dosluhující uhlí. Kromě toho je od roku 2015 předsedou představenstva firmy Pražská plynárenská Distribuce. Předtím pracoval několik let ve společnosti Net4Gas, která zajišťuje mezinárodní přepravu zemního plynu přes Česko. 

HN: A plyn tak bude důležitým palivem do roku 2040.

Klíčová v téhle diskusi bude jaderná energetika. Pro Česko by bylo zásadním bezpečnostním rizikem, pokud bychom se zřekli jádra. Jako země ho potřebujeme – podobně jako Evropa a zbytek světa. Myslím, že nadějí, která nám v budoucnu opravdu dovolí se odpoutat od fosilních paliv, jsou menší modulární reaktory. Dokud nebudou v Česku postavené nové velké jaderné bloky a nebude jasný progres v modulárních reaktorech, tak tu plyn bude, protože dokáže v energetice zajistit stabilní výkon, který vykrývá volatilní obnovitelné zdroje. Do roku 2040 naprosto jistě, po roce 2040 velmi pravděpodobně.

HN: Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který má ekologickou politiku unie na starosti, by vám pravděpodobně řekl, že u zelených zdrojů a akumulace podceňujete technologický vývoj.

Já také věřím, že se vědění a technologie posunou. Pokud ovšem vrcholoví politici říkají, že teď sice nevědí jak, ale ono se to jistě nějak dokáže, tak to pro mě není dostatečně silné k tomu, abychom na jedinou kartu stoprocentní dekarbonizace vsadili budoucí prosperitu Evropy. Pro takhle absolutně nastavený cíl bychom měli hodně dobře vědět, jak se k němu chceme dostat. Dobrým příkladem pro realistická očekávání je i nedávno zveřejněná strategie ČEZ. Chtějí do roku 2030 postavit šest gigawattů fotovoltaiky a jen 300 megawattů baterií, tedy pouze pět procent výkonu. To odpovídá tomu, v jaké míře se dá čekat pokrytí akumulace elektřiny pomocí baterií v celé soustavě.

HN: Počítáte jako plynaři ještě s tím, že EU zařadí plyn do taxonomie, tedy označení technologií, které přispívají ke snížení emisí?

Určitě to nebude obnovitelný zdroj, mezi udržitelné a přechodové zdroje se ale dostat musíme. Balíček Fit for 55, který je a bude s taxonomií fakticky velmi propojen, chápeme jako návrh k jednání. Bude podroben rozsáhlé diskusi členských států, podnikatelských svazů a v závěru Evropského parlamentu. Čeká nás hodně odborné, vysvětlovací a politické práce, aby se s výsledným nastavením balíčku dalo žít.

HN: Které věci v balíčku považujete jako plynaři za největší problém?

Vedle konce spalovacích motorů a zdanění budov, tedy individuálního vytápění, je alarmující, jak se balíček staví k centrálnímu zásobování teplem. V horizontu 10 až 15 let připouští podporu jen pro systémy, které budou podstatně saturovány obnovitelnými zdroji. To bude ve velkém počtu případů znamenat například závislost na tepelných čerpadlech. Moc si neumím představit, že bychom velké teplárny a centrální systémy, na které jsou dnes připojeny miliony lidí, dokázali do roku 2035 takto přestavět. Pokud akceptujeme tuhle část balíčku, ohrozíme budoucnost centrálního vytápění v Česku. A to by podle mě byla chyba.

HN: Proč to nejde?

Například Praha je z velké většiny zásobována teplem z jediného velkého zdroje v Mělníku. Tenhle zdroj bude těžko zásobovat stejný počet lidí a domácností jen z obnovitelné energie a tepelných čerpadel. Museli bychom se bavit o decentralizaci systému do okrskových systémů, které budou připojeny na menší místní zdroje tepla. To by ale znamenalo obrovské náklady a menší efektivitu. Balíček navíc předpokládá, že už po roce 2026 nebude podpora pro energii vyrobenou z biomasy. Ta tak přestává být perspektivním zdrojem energie.

HN: Teplárny chtějí přechod od uhlí investičně zaplatit z evropského Modernizačního fondu. Co když vám nakonec tyhle investice neuznají jako dostatečně zelené?

Návrh balíčku Fit for 55 odmítá veřejnou podporu na cokoliv, co bude potřebovat fosilní paliva. Tedy včetně zemního plynu. To, že bychom peníze například z Modernizačního fondu na konverzi tepláren od uhlí k plynu nedostali, tedy opravdu hrozí. Paradoxem je, že abychom v Česku splnili klimatické cíle snižování emisí a zvyšování energetické účinnosti nastavené pro rok 2030, potřebujeme velmi rychle přebudovat staré tepelné zdroje na moderní nízkoemisní a účinné plynové zdroje. Jde hlavně o přestavby uhelných tepláren na kogenerace, protože tam jdou ruku v ruce vyšší energetická účinnost, nižší emise a možnost systémových služeb pro stabilizaci elektrické sítě.

Stejně musíme do budoucna udržet kotlíkové dotace pro obměnu domovních kotlů. Nejen běžící program, který počítá s tím, že pokryje výměnu kotlů v roce 2022, ale i dál, protože kotlů na tuhá paliva je v Česku pořád okolo 300 tisíc. Koneckonců i výměna starších plynových atmosférických kotlů za nové kondenzační znamená podstatné snížení emisí. Za špatnou cestu z hlediska emisí a čistého vzduchu považuji spalování biomasy, to říkám otevřeně. Pak už zbývají jen tepelná čerpadla. Účinná velkoplošná podpora budování tepelných čerpadel bude ovšem vyžadovat obrovskou míru investiční podpory ze strany státu.

HN: Podle jedné studie vyjde přechod od uhlí na plyn jen u tepláren na 80 miliard korun. Tohle vidíte jako reálné číslo?

Do první evidence pro podporu z Modernizačního fondu byla přihlášena kvanta projektů a tam ta bilance šla přes 100 miliard korun. Takže je to při nějaké racionalizaci reálná suma.

HN: Utratí se tedy v příštích deseti letech?

Na podporu z veřejných zdrojů – zůstane-li přestavba uhelných tepláren na zemní plyn dotovatelná – budou mít podle dostupných informací nárok pouze projekty, které budou reálně zahájeny nejpozději v roce 2025, v lepším případě až 2027. Kdo do té doby nezačne, tak už žádnou podporu z Modernizačního fondu nezíská. Pokud to ovšem balíček Fit for 55 nezmění. K lepšímu to patrně nebude.

HN: Jak se bude v budoucnu proměňovat množství plynu v přenosové soustavě, když dalšími alternativami jsou biometan a vodík?

Biometan je pro plynárenství jasná volba. Je dobře, že na něj myslí i zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie a nastavuje podmínky pro jeho provozní podporu. Jeho kapacita ale není nekonečná. Horní optimistická hranice je v Česku jedna miliarda kubíků, realistická je 500 milionů kubíků. Pokud jde o vodík, ten v sítích také určitě bude. Jestli to bude přimícháváním, nebo spíše vzniknou uzavřené vodíkové ostrovy, se ukáže v několika málo příštích letech. V Nizozemsku, kde jsou s vodíkem v EU asi nejdál, se rozhodli první velkou vodíkovou síť vybudovat do roku 2027 u průmyslových zón Rotterdam a Groningen a vytvořit tam takzvaný vodíkový ostrov pro velkoodběratele.

HN: Jaké množství by se mohlo u vodíku reálně přimíchávat?

Bezpečná hranice, aniž bychom zasahovali do distribuce či užití zemního plynu, se bere jako dvě procenta. Začínáme zkoušet naše technologie na vyšší hranici – předpokládám, že to může být nakonec mezi šesti a deseti procenty. Jsme ovšem na začátku, naše testování a zahraniční zkušenosti nás určitě někam posunou.

HN: Dokážete pro vodík využít hlavně nynější plynárenskou soustavu?

Třeba už zmíněný vodíkový uzel v Rotterdamu využije 85 procent existující sítě. S jakým využitím tuzemské sítě lze počítat, ukážou právě výše zmíněné testy.

HN: Existuje ještě nějaká další alternativa plynu?

Syntetický metan. Vodík se dá konverzí s CO2 přeměnit na metan, který je pak stoprocentně použitelný v současné plynovodní síti. Tahle konverze je s užitím dnes známých technologií ovšem energeticky náročná a dochází k velkým ztrátám. Při velkých objemech vodíku a technologickém posunu by to však dávalo smysl. Na žebříčku alternativ je ale syntetický metan zatím nejníže.

HN: Přes problémy do budoucna se v příštích letech spotřeba plynu zvýší. Na kolik to zvýšení odhadujete? Teď je to zhruba osm miliard kubíků ročně.

V horizontu roku 2040 spotřeba určitě poroste. Důvodem bude zejména plynofikace tepláren a výroba elektřiny. V tomto horizontu lze očekávat nárůst o 10 až 20 procent oproti spotřebě roku 2020. Vývoj v tomto období je ovšem natolik nepredikovatelný, že každý odhad může vzít rychle zasvé.

HN: Poroste i spotřeba CNG – stlačeného zemního plynu? Jak vidíte budoucnost téhle alternativy?

Balíček jednoznačně upřednostňuje elektromobilitu a CNG se prakticky nezabývá. Růst spotřeby plynu v čisté mobilitě půjde spíše cestou LNG – zkapalněného zemního plynu, protože to je pro dálkovou kamionovou přepravu rozumná alternativa a Fit for 55 také podporuje výstavbu infrastruktury. Balíček navíc do budoucna odmítá jakékoli daňové úlevy pro plyn. Proto i daňová výhoda, kterou teď CNG má, je v ohrožení (memorandum mezi vládou a plynaři platí do roku 2025 – pozn. red.)

HN: Cena plynu momentálně dosahuje rekordů. Proč to tak je?

Hlavním důvodem je to, že poptávka převyšuje nabídku. Je to dáno i tím, že se očekává větší poptávka po plynu i v budoucnu. Dobře je to vidět na Dálném východě, kam teď do Číny, Jižní Koreje a Japonska směřuje většina zkapalněného plynu LNG a ceny rostou nejvíce. Současný cenový výkyv nahoru má ovšem kořeny už kolem roku 2015, kdy začala cena plynu padat a dostala se pod 20 eur za megawatthodinu. Tehdy se přestalo vyplácet investovat do nových zkapalňovacích, přepravních a těžebních kapacit. To v posledních letech zastavilo některé velké projekty, které by nyní požadovanou poptávku zajistily – padl obrovský projekt v Mosambiku, zpomalily plány v USA a Austrálii. Po loňské zimě, kdy se cena plynu v Evropě propadla až k deseti eurům, se teď blíží ke 40 eurům a opět se snad vyplatí do plynárenské infrastruktury investovat. V normálním ekonomickém prostředí bychom tak během pár let mohli čekat cyklický návrat k nižší ceně.

HN: Změní to plynovod Nord Stream 2, který zajistí dodávky z Ruska do Evropy a měl by letos se zpožděním začít fungovat?

Nord Stream 2 chápu především jako německou pojistku pro budoucnost bez jádra a uhlí, Němci prostě nechtějí být v budoucnu závislí jen na jediné trubce. Zda plynovod zvýší dostupnost plynu na trhu a sníží se tím cena, teprve uvidíme.

HN: Definitivně skončily plány na plynové propojení s Polskem. Co to vlastně pro Česko znamená?

Rezignujeme tím na jeden severojižní koridor, který měl propojovat LNG terminál ve Svinoústí na Baltu a dosáhnout až na další terminál do Chorvatska. Omezili jsme tím možnost dostat do České republiky plyn z LNG terminálů, tedy plyn jiného než ruského původu. Za tu pojistku by to stálo. Kapacita téhle trasy ale nikdy nebyla významná. Terminál ve Svinoústí má kapacitu pět miliard kubíků ročně, po navýšení to bude osm miliard kubíků; chorvatský terminál je ještě menší. Při předpokládaném růstu spotřeby plynu v Polsku by to ale pro Česko kapacitní záchrana v případě nouze nejspíše nebyla. Vedle toho ve chvíli, kdy jsme už dříve na Nord Stream 1 napojili náš plynovod Gazela na severu Česka, tak máme podstatně kapacitnější alternativu našeho severojižního propojení, které jde z Baltu do rakouského Baumgartenu.

Petr Zenkner, redaktor,  8. 2021 

Zdroj: www.hn.cz