Aktualizované cíle iniciativy EHB, která je tvořena evropskými provozovateli přepravních soustav plynu, počítají s vytvořením 28 000 km dedikované vodíkové infrastruktury do roku 2030 a následným rozšířením na 53 000 km do roku 2040. Zhruba 60 % “vodíkovodů” by mělo vzniknout přeměnou ze současných plynovodů, zbylých 40 % mají být nová potrubí.

Jak připomněl zahraniční server Argus, zhruba před rokem cílila iniciativa EHB na 11 600 km vodíkovodů do roku 2030 a následný růst na 39 700 km do roku 2040. Od té doby se iniciativa rozrostla na 31 provozovatelů přepravních soustav plynu z 28 evropských zemí. Ještě před rokem byla tvořena 23 provozovateli z 21 zemí.EHB odhaduje, že přepravní náklady pro vodík dopravovaný potrubími na pevnině dosáhnou 0,11 až 0,21 EUR/kg na 1 000 km. V případě podmořských potrubí jsou náklady odhadovány na 0,17 až 0,32 EUR/kg na 1 000 km.

Umožnění plánů Evropské komise

Plán EHB na urychlení rozvoje evropské vodíkové sítě přichází v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu, která vedla mimo jiné k tlaku na omezení dovozu ruských energetických surovin do Evropské unie.

Evropská komise představila začátkem března plán REPowerEU, který uvádí přehled opatření vedoucích k omezení dovozu zemního plynu z Ruska o dvě třetiny do konce letošního roku a k úplnému zastavení dovozu ruského zemního plynu nejpozději do roku 2030.

Jedním z těchto opatření je i navýšení ambicí v oblasti využívání biometanu a tzv. čistého vodíku. Konkrétně u čistého vodíku navrhuje REPowerEU navýšení výroby a dovozu na 20 mil. tun do roku 2030 z původních 5,6 mil. tun, se kterými počítal legislativní balíček “Fit for 55” z poloviny loňského roku. To má představovat ekvivalent dovozu 25 až 50 mld. m3 zemního plynu. Pro srovnání, spotřeba zemního plynu v České republice se v posledních letech pohybuje kolem 8,5 mld. m3.

Pět zásobovacích a importních koridorů

Iniciativa EHB uvedla, že by v Evropě mělo do roku 2030 vzniknout pět zásobovacích a importních koridorů propojujících spotřebitele, přístavy a tzv. vodíková údolí.

Jeden z koridorů by měl zajišťovat dovoz vodíku z Tuniska a Alžírska přes Itálii až do střední Evropy. V rámci uvedeného koridoru by mělo dojít k využití stávajících plynovodů v Rakousku, Slovensku a České republice.

Druhý koridor by měl dopravovat vodík vyrobený na Pyrenejském poloostrově přes Francii do Německa. Tento koridor by měl zároveň umožnit i případný dovoz vodíku z Maroka.

Koridor vytvořený v Severním moři by měl navazovat na nizozemské plány pro rozvoj vodíkové infrastruktury a postupně by měl zajistit propojení několika nizozemských, belgických, německých a francouzských přístavů.

Tzv. severský a pobaltský koridor by měl využívat potenciálu offshore větrných elektráren v této oblasti a exportovat vyprodukovaný vodík do střední Evropy. EHB dodala, že tento koridor má být tvořen zejména novými potrubími, což bude znamenat vyšší investiční náročnost a potřebu zrychlení povolovacích procesů.

Poslední koridor by měl propojit země střední Evropy s regiony s významným potenciálem pro rozvoj obnovitelných zdrojů, jako jsou Rumunsko, Řecko nebo Ukrajina. EHB nicméně uvedla, že rozvoj tohoto koridoru může být ovlivněn nejistou situací ohledně budoucích toků plynu v uvedených zemích.

Zdroj: www.oenergetice.cz