Na konci listopadu byla po problémech s několika navrženými kandidáty Evropským parlamentem schválena nová Evropská komise. Předsedkyni Ursulu von der Leyenovou čeká vedení Komise v nelehkých časech. Jaké jsou priority nové Komise a co se chystá na poli energetiky?

Jaké jsou hlavní priority nové Evropské komise?

Stejně jako to učinil dosavadní předseda Komise Juncker, i Ursula von der Leyenová přišla s dost viditelnou změnou struktury kabinetu a jednotlivých portfolií. Již v červenci představila nová předsedkyně šest základních oblastí, které označila za prioritní. Na prvním místě jmenovala iniciativu s výmluvným názvem Zelená dohoda pro Evropu, podtrženou doslovným úmyslem „stát se prvním klimaticky neutrálním kontinentem“. Environmentální agenda včetně zintenzivnění boje s klimatickými změnami je tak tím, co charakterizuje program Komise nejvíce. Druhou ze šesti priorit je kapitola nazvaná Ekonomika pracující pro lidi s podtitulem „Úsilí o sociální spravedlnost a prosperitu“. Třetí prioritou je zcela konkrétní kapitola věnovaná digitální ekonomice, nazvaná Evropa vhodná pro digitální věk. Dalším pilířem programu nové Komise je pak obhajoba a propagace evropského způsobu života, zaměřená především na budování Unie rovnosti a stejných podmínek a příležitostí. Následuje kapitola věnovaná Evropě v rámci globálního světa s lakonickým názvem Silnější Evropa ve světě a šestici uzavírá blok s názvem Nový tlak na evropskou demokracii. Z podtitulu plyne, že Evropská komise hodlá o demokracii pečovat a rovněž jí chránit a dále posilovat. Pokud jde o proměny portfolií a agend komisařů, některé budily rozpaky již při diskusích v Evropském parlamentu – například kombinace „demokracie a demografie“ vyvolávala otázky ohledně spojitosti těchto pojmů, stejně jako „obrana evropského způsobu života“ vyvolala u některých skupin dojem, že se bude jednat o obranu proti pronikání islámu resp. „neevropských“ hodnot na náš kontinent. Teprve běžný chod Komise, která zahájila svoji činnost k 1. 12., ukáže, jak se některé inovace ve struktuře osvědčí.

Co čeká v nové Komisi evropskou energetiku?

Energetika sice není ve zveřejněných prioritách nové Komise uvedena jako samostatná kapitola, ale ze stručných charakteristik jednotlivých cílů lze vyčíst, jak bude tento sektor v nadcházejícím pětiletí novou Komisí vnímán a jaké změny by se jej mohly dotknout. Jsou více než velké. Logicky již v rámci první priority je uveden záměr, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem planety. Tento plán není nový, ale tvůrci programu zdůrazňují, že k jeho naplnění má přispět nová legislativní aktivita, nazývaná zde přímo právní rámec pro klima (Climate Law), který tyto cíle poprvé přetaví do podoby právního předpisu. Konkrétními prvky této iniciativy bude zejména další rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami (ETS). Ten je nyní aplikován na průmysl a energetiku, ale ambicí Komise je přenést jej do dalších odvětví. EU ETS by měl být využit i pro námořní dopravu, měl by se snížit objem povolenek zdarma přidělovaných letecké dopravě a systém by měl obecně pokrýt i dopravu a stavebnictví. Dalším pilířem „zelené dohody“ je opatření, které by mělo zabránit „úniku uhlíku“ a které Ursula von der Leyenová nazvala „carbon border tax“ – uhlíková (přes)hraniční daň. Ambiciózní plán dále navazuje příslibem přechodu na novou průmyslovou strategii, charakteristickou „oběhovou“ ekonomikou a redukcí závislosti na uhlíkových surovinách. Všechny tyto záměry by neměly způsobit nové rozdíly v úrovni mezi jednotlivými regiony Evropy, k čemuž mají sloužit nástroje kohezní politiky (Just Transition Fund). Z dalších konkrétních námětů stojí za zmínku např. ohlášený úmysl k roku 2021 předložit plán na vyšší redukci emisí, a to až o 55 % do roku 2030.

Jaké zdroje na tyto a další velké plány v rámci environmentální politiky bude mít Komise resp. EU k dispozici? Jsou vůbec proveditelné?

Ursula von der Leyenová hodlá směřovat značnou část rozpočtu na nová opatření v rámci výzkumu a vývoje. Pokračovat by měly aktivity v posílení „zeleného financování“ resp. přizpůsobování finančních parametrů investic jejich dopadům na životní prostředí. Předsedkyně Komise také slíbila předložit plán udržitelných evropských investic (Sustainable Europe Investment Plan) a jako konkrétní opatření i záměr přeměnit EIB do podoby Evropské klimatické banky. Ne všichni ale plně důvěřují šanci na realizaci všech záměrů Zelené dohody pro Evropu. Pochyby ve vztahu k boji s klimatickou změnou vyslovili na serveru Politico aktivisté z hnutí Democracy in Europe; na rozdíl od stanovisek četných extrémně naladěných organizací stojí jejich argumenty za pozornost. Autoři především upozorňují na to, že Ursulavon der Leyenová svěřuje působnost v rámci iniciativy Zelená dohoda pro Evropu do rukou z více hledisek protichůdných. Vlastní „měkká“ opatření a regulaci (např. emisní opatření apod.) má mít na starosti Franz Timmermans, ale peníze na realizaci podpůrných programů bude spravovat Valdis Dombrovskis. Timmermans je levicový politik z lůna sociálně demokratické frakce, Dombrovskis náleží k pravici. Timmermans má k ruce pro práci na Zelené dohodě rovnou pět generálních ředitelství, z nichž ale většina spadá pod komisaře z pravice či středu. Dombrovskis se čtyřmi DG je na tom přímo opačně. To, co předsedkyně Komise možná mínila jako zdravou vyváženost, může vést k situaci, že výstupy budou neslané nemastné. Otázka je, zda to vlastně bude ve finále na škodu.

Kdo bude novým komisařem pro energetiku?

Novou komisařkou pro energetiku se stala 42letá estonská politička Kadri Simsonová. Členka Estonské středové strany (Eesti Keskerakond), sociálně liberální strany zacílené na tamní střední třídu (a často popisované jako populistická), zastávala v letech 2016 – 2019 post ministryně hospodářství a infrastruktury. Mladá politička má za sebou rovněž neúspěšný souboj s dlouholetým předsedou Keskerakond Edgarem Savisaarem o post předsedkyně strany. Vystudovala politologii v Londýně a historii na univerzitě v estonském Tartu. Zatímco post komisaře pro energetiku má tedy v čele neznámou mladou tvář z Estonska, křeslo výkonného místopředsedy Komise, v jehož kompetenci bude Zelená dohoda pro Evropu, připadlo zkušenému nizozemskému politikovi Fransi Timmermansovi. Kandidát socialistů na post předsedy Komise působil jako její první místopředseda již v letech 2014 – 2019 jako komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv.

 

Zdroj: Bulletin Energetika > EU