Německá energetická společnost RWE podala dne 2. února žalobu u Mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů (ICSID), ve které žádá nizozemskou vládu o odškodnění za plánované odstavení uhelné elektrárny Eemshaven.

Elektrárna Eemshaven byla uvedená do provozu v roce 2015. Společnost RWE investovala do výstavby zařízení o výkonu 1,56 GW více než 3 miliardy eur. Elektrárna je vybavená nejnovějšími technologiemi. Dosahuje účinnosti až 46 procent a používá výkonné filtrační systémy pro zachytávání emisí. Moderní technologie rovněž umožňuje rychlé spuštění, což zajišťuje potřebnou flexibilitu pro vyrovnání dodávek elektřiny z nestálých zdrojů z obnovitelné energie. Společnost RWE vyčíslila postupné ukončení provozu elektrárny Eemshaven na 1,4 miliardy eur a uvádí, že na rozdíl od německých opatření nizozemská vláda nepředpokládá „adekvátní kompenzaci“.

Nizozemská vláda se v roce 2018 s cílem plnit své klimatické závazky rozhodla, že postupně odstaví uhelné elektrárny do roku 2030. Přijmout účinná opatření, která zajistí snížení emisí skleníkových plynů, navíc nizozemské vládě nařídil soud  více o tzv. Urgenda Climate Case se dočtete v bulletinu Energetika v EU zde.

Společnost RWE se v žalobě odvolává na Smlouvu o energetické chartě (dále jen Smlouva). Tato mnohostranná Smlouva, která se zaměřuje mj. na ochranu zahraničních investic či mechanismy pro řešení sporů mezi smluvními stranami, prochází v současné době procesem zaměřeným na její modernizaci.

Evropská komise obdržela mandát, aby jménem EU vedla tato jednání, v červenci 2019. V květnu loňského roku pak představila návrh na modernizaci Smlouvy, jehož cílem je revidovat ustanovení Smlouvy tak, aby odrážela reformovaný přístup k ochraně investic, resp. posílila ustanovení o udržitelném rozvoji, ochrany klimatu a přechodu na čistou energii. Jednání však postupují pomalu.

Některé členské státy EU vyjádřily s dosavadním průběhem vyjednávání nespokojenost. Francie a Španělsko požadují kompatibilitu Energetické charty s Pařížskou dohodou, a to i za cenu případného vystoupení EU a jejích členských států, pokud se nepodaří dosáhnout rozhodujícího posunu v její reformě. Jedinou členskou zemí EU, která kvůli obavám z mezinárodních arbitráží vystoupila už v roce 2016, je Itálie.

Smluvní strany se sejdou již po čtvrté ve dnech 2. až 5. března, aby diskutovaly, na které hospodářské činnosti v energetickém sektoru by se Smlouva měla do budoucna vztahovat. Nejnovější vyjednávací pozice EU mj. navrhuje limit povolené úrovně emisí z elektráren, na které by se dohoda vztahovala, konkrétně 380 gCO2eq/kWh. Takový limit by vyloučil ochranu investic do uhelných elektráren a také plynových, kromě těch s nejúčinnějšími technologiemi. Nicméně návrh zároveň předpokládá možnost uplatnění současných ustanovení Smlouvy potenciálně až do roku 2040. Což by společnostem, které investovaly do fosilních zařízení, umožnilo pokračovat v soudních sporech.