Evropská komise ve čtvrtek 4. února uspořádala dlouho očekávanou konferenci, která se věnovala reformě politiky ochrany hospodářské soutěže ve světle Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal).

Zelená dohoda je ambiciózní plán Evropské unie, který má skrze legislativní i nelegislativní opatření navést evropskou ekonomiku k udržitelnějšímu fungování a k dosažení klimatické neutrality v roce 2050. Tomuto obecnému cíli nyní Evropská komise přizpůsobuje tvorbu nových a reformu stávajících politik, přičemž politika hospodářské soutěže bude jednou z dotčených oblastí.

Na úvod konference vystoupili místopředsedkyně Evropské komise Margrethe Vestager a výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Místopředsedkyně Vestager připomněla, že pro dosažení cílů Zelené dohody se bude muset Unie zaměřit na nové ekonomické modely, které budou založené na udržitelnosti. Zároveň bude nutné přesměrovat tok investic, které by do budoucna měly v daleko větší míře proudit do oblasti výzkumu a vývoje. Evropská komise proto tomuto duchu přizpůsobí legislativu hospodářské soutěže, ať už se jedná o kontrolu fúzí či nastavení pravidel pro poskytování státní pomoci.

Výkonný místopředseda Timmermans prohlásil, že EU je na prahu historických změn. Unie je podle něj jednak na cestě k dosažení klimatické neutrality, ale zároveň čelí bezprecedentní výzvě v podobě ekonomické krize v důsledku pandemie COVID-19. Obnova evropské ekonomiky tak musí být v souladu s cílem klimatické neutrality. Podle Timmermanse je klimatická neutralita středobodem politického programu současné Komise a jednotlivé politiky, včetně hospodářské soutěže se musí tomuto cíli podřídit. Veřejné finance by do budoucna neměly proudit do aktivit, které značně poškozují životní prostředí. Jednotlivé sektory ekonomiky se musí reformovat a být udržitelnější.

Následné panely se věnovaly obecnému směřování politiky hospodářské soutěže, problematice fúzí a potřebným změnám pravidel pro poskytování státní podpory. Panelisté se shodovali na skutečnosti, že udržitelnost a klimatická neutralita se stávají klíčovým prvkem ekonomiky a zelené investice se pomalu ale jistě stávají mainstreamem. Zeleným cílům by měla být přizpůsobena i státní pomoc, která by se mnohem více měla zaměřit na podporu výzkumu, vývoje a technologických center.

Poskytování státní pomoci by také mělo být mnohem silněji navázané na dodržování environmentálních cílů Unie. Na druhou stranu ale panovala shoda na tom, že obecné fungování současné legislativy je uspokojivé a kromě „ozelenění“ nebudou nutné výraznější obecné změny v jejím nastavení. Co je ale naopak podle zúčastněných (i podle zástupců Komise) potřeba posílit, je transparentnost a větší zapojení občanské společnosti.

V panelu věnovaném problematice „antitrust“ bylo zdůrazňováno, že je nezbytně nutné posílit komunikaci a spolupráci tak, aby byl chráněn trh, ale byla podpořena spolupráce firem tam, kde by výsledek mohl být společensky prospěšný. Často se totiž stává, že se subjekty neopodstatněně obávají byť jen prozkoumání možnosti vzájemné užší spolupráce. Důsledná komunikace by mohla tyto obavy rozptýlit. Pokud totiž Evropská unie chce aspirovat na vytváření silných hodnotových řetězců, jako například plán na vytvoření evropského bateriového průmyslu, musí být spolupráce firem naopak podporována.
Konkrétní legislativní návrhy lze očekávat především v příštích dvou letech. První vlaštovkou jsou vodítka Evropské komise k aplikaci principu „Do no significant harm“ při implementaci plánů obnovy, která byla zveřejněna minulý týden.