Martin Panáč (52)
Předseda představenstva Asociace pro akumulaci energie (AKU-BAT CZ) a vedoucí oddělení Future Grids ve společnosti Siemens, s.r.o., v níž působí od roku 2003. Vystudoval VUT Brno, obor elektroenergetika.

HN: Kdo může takové komunitní úložiště provozovat?

V současné době není vytvořeno legislativní prostředí pro provozování komunálních baterií – přes veškeré snahy. Jednoduchou cestou není zatím možné provozovat takovouto samostatnou baterii.

HN: Počítá i Siemens s tím, že by se do těchto služeb zapojil?

S provozováním komunitních baterií Siemens nepočítá. Členové Asociace pro akumulaci energie o to ale zájem mají a intenzivně se tím zaobírají, a to jak z pohledu investic do bateriových úložišť, tak i jejich provozování.

HN: Jak vypadá 500kilowatthodinová baterie? To už je velikost lodního kontejneru?

Ano, může se jednat o velikost menšího lodního kontejneru. Se vším všudy, tedy včetně protipožárního systému, se vejde do šestimetrového kontejneru. Tyto baterie je ale možné instalovat i do budov a jejich interiérů. Někteří investoři dávají však přednost tomu jednoduššímu kontejnerovému řešení. Takové kontejnery se již uplatňují v energetice i průmyslu. Cena této baterie o kapacitě 500 kilowatthodin se může pohybovat kolem osmi milionů korun. Finální kalkulace ale samozřejmě vždy dost závisí na konkrétním provedení a vybavení baterie.

HN: Nepropagujete komunitní baterie proto, že pracujete pro společnost Siemens, která se specializuje právě na ty větší baterie?

Se Siemensem bych to úplně nespojoval. I v rámci členské základny Asociace pro akumulaci energie jsme toho názoru, že jsou ta větší bateriová úložiště ekonomicky výhodnější. Také u nich lze lépe optimalizovat parametry, protože jsou vybaveny pokročilými řídicími systémy.

HN: Pro komunitní baterie je nejprve potřeba změna legislativy, která by umožnila komunitní energetiku. Nebo někde u nás taková baterie i bez této změny funguje?

Nevím o tom, že by někdo v Česku už takovou baterii provozoval. Legislativa u nás komunitním bateriím zatím nepřeje. Problém je navíc i v distribučních poplatcích. Ty je potřeba také vyřešit, protože s nimi se ukládání elektrické energie do baterií prodražuje. S těmito poplatky to teď vypadá tak, že platíte distribuční poplatek za to, že energii posíláte do baterie, když si ji zase berete zpátky, platíte podruhé. To samozřejmě výrobce energie zbytečně zatěžuje a znevýhodňuje. Je třeba také zmínit, že tyto komunitní baterie mohou i pomáhat distribučním společnostem snižovat ztráty ve vedení na úrovni vysokého napětí a zlepšovat napěťové poměry v síti.

HN: Ministerstvo průmyslu a obchodu už připravuje změnu energetického zákona, která by měla komunitní energetiku umožnit. Předpokládám, že to intenzivně sledujete.

Ano, sledujeme to a naše asociace spolupracuje s ministerstvem na přípravě podmínek pro  širší využití bateriových úložišť, včetně těch komunitních.

HN: Existuje také možnost využití takzvaných virtuálních baterií. V čem jsou jiné oproti těm komunitním? 

Lze říci, že to jsou baterie, ze kterých si virtuálně stahujete energii, kterou jste v místě nevyrobili. Pracuje i se soustavou vysokého napětí, což znamená, že může narážet na problém přílišného zatížení přenosové soustavy. Některé uzly přenosové soustavy jsou už dnes na hranici svých možností pro přenos výkonu. I proto je podle mě lepší s energií hospodařit přímo v místě jejího vzniku.

HN: Bateriové systémy při svém provozu generují teplo. Lze s tímto odpadním teplem nějak pracovat, například ho využít pro vytápění budov?

Teplo z baterií se prakticky nedá využívat. Nevzniká ho zase tak moc a tvoří se nárazové, podle toho, na jaký výkon baterie zrovna jede. Nevím o projektu, který by toto odpadní teplo využíval.

HN: Paní Ladislava Černá z ČVUT na solární konferenci uvedla, že návratnost domácích bateriových úložišť stále není moc dobrá, a to i při započítání dotace. Podle ní jsou tyto baterie spíš pro zelené nadšence. Vidíte to také tak?

Částečně v tom s paní Černou souhlasím. Pořídit si do rodinného domku baterie není jen o tom, že by investor ušetřil peníze a měl zajištěnu levnou energii po několik let. Je potřeba do toho započítat i pocit z toho, že jste soběstační a nezávislí na externích dodávkách. Návratnost investice do domácích baterií je dnes kolem osmi až deseti let. Domácí baterie také nevyřeší všechno. Stále zůstanou problematická zimní období, kdy potřebujete hodně energie na vytápění.

HN: Nejpoužívanější jsou dnes lithiové baterie, vývoj jde ale stále kupředu. Může je podle vás v blízké budoucnosti něco nahradit?

V  Asociaci pro akumulaci energie nepředpokládáme, že by mělo najednou dojít k nějakému zvratu ve výrobě baterií a z trhu se začaly ztrácet ty lithiové. Samozřejmě ale budou přicházet nové způsoby akumulace energie, jako je například výroba zeleného vodíku či jiných plynů nebo solí. Možností je více. Bateriové technologie jsou ale už tak rozšířené a na tak dobré úrovni, že nějaký převrat neočekávám. V bateriích se však mohou měnit různé prvky navazující na lithium. Důležitým aspektem je, kde se potřebné suroviny získávají, jaké jsou jejich ceny a jak se následně po ukončení životnosti baterií recyklují. V Evropě už se začínají stavět nové továrny na baterie, které kladou důraz právě na jejich minimální vliv na životní prostředí. Jsme například v kontaktu s výrobcem, který část surovin pro výrobu baterií bude získávat z mořské vody.

HN: Na evropské i domácí politické úrovni zaznívá, že je potřeba vracet výrobu strategických výrobků do Evropy. Baterie mezi ně patří. Nakolik je podle vás možný takový návrat?

Ten návrat již probíhá a v Evropě se budují velké továrny na baterie. Některé jsou zatím na papíře, jiné ve výstavbě a pak už jsou tu i ty, které fungují. Výhodou výroby v Evropě jsou i úspory za dopravu. Skoro patnáct procent ceny baterií dnes tvoří náklady na jejich dopravu.

HN: I když ale bude výroba v Evropě, tak se stále nezbavíme závislosti na vzácných kovech, jako je lithium, které bude potřeba dovážet. Je to tak?

Ano, tato závislost zůstane. Na druhou stranu, také Evropa hledá vlastí zdroje. Lithium máme i v Česku, konkrétně na Cínovci, a v plánu je otevření několika nalezišť v různých evropských státech.

HN: Porostou podle vás ceny baterií v následujících letech, nebo je naděje, že se naopak budou snižovat?

To není jednoduchá otázka. Na její zodpovězení bych potřeboval křišťálovou kouli. Myslím si však, že ceny následujících pár let budou víceméně stejné. Někteří výrobci nyní zdražují, jiní zlevňují. Proti zlevňování jdou například ceny komodit, třeba právě lithia, které podražuje i ze spekulativních důvodů.

HN: Zažíváme už boom v akumulaci do baterií, nebo teprve přijde?

Vidíme ohromný boom v bateriích do rodinných domů, ten v Česku určitě zažíváme. Nemyslím si ale, že by v Evropě nějak ohromně narůstaly počty baterií, i když ten nárůst bude významný. Část trhu převezme akumulace do vodíku, do nějž lze energii ukládat dlouhodobě. Myslím si, že v budoucnu bude hrát ještě významnější roli než baterie.

Zdroj: www.archiv.hn.cz