„Když se prodiskutovávala recyklace, tak mě zaskočilo, že tím byla myšlena pouze recyklace mechanická,“ uvedl na začátku své přednášky Miloslav Bačiak na konferenci „Komunální odpad – nová legislativa a praxe v obcích“.

Miloslav Bačiak, expert klastru WASTen, pracuje ve společnosti ENRESS s.r.o., která vyvíjí nové technologie na likvidaci komunálních i průmyslových odpadů. Ve svém příspěvku se zaměřil právě na toto téma.

Před tím, než se společnost ENRESS vůbec pustila do návrhu technologie recyklující odpad, realizovala výzkum. Během něho bylo zkontrolováno přibližně 60 druhů popelnic, z nichž byly uskutečněny materiálové skladby, elementární rozbory apod. „Přišli jsme na to, že mechanickou recyklací jsem schopni zrecyklovat pouze 30 – 35% odpadu z těchto popelnic. Málokdo se už ale věnuje zbytku, tzn. výmětu. Rozhodli jsme se, že s tím zkusíme něco udělat,“ vysvětluje Miloslav Bačiak.

Výmět tvoří většinu objemu žlutých popelnic, přestavuje 65% plastů. V plastech jsou použita různá plniva, přísady, aditiva apod., kvůli kterým není možné je mechanicky zrecyklovat. I proto se společnost ENRESS rozhodla vyvinout takovou technologii, která by dokázala druhotně využít většinu výmětu. „Navrhli jsme technologii třetí generace termického rozkladu, ve které vznikají tři frakce: kapalná, plynná a pevná. 80 % těchto frakcí dokážeme využít,“ říká Bačiak.

V molekulách některých plastů jsou použity látky (chrom, jód, chlór, síra, brom), které produkují polutanty. Takové látky je možné termickým rozkladem eliminovat, takže odcházejí v pevném zbytku. Nelze ale říci, že by linka termického rozkladu byla zázračným zařízením, které zvládne cokoliv. Před vstupem do linky je nutné kontejnery vytřídit od inertního materiálu.

U recyklovaných výrobků je velmi důležité, aby měly zajištěn odbyt. „Zkoumali jsme i tuto variantu a zjistili, že jakékoliv množství pyrolýzního oleje, které vyrobíme, je společnost ORLEN Unipetrol a.s. od nás ochotna vykoupit. Smlouvu o smlouvě budoucí na pyrolýzní olej s námi podepsala slovenská rafinérie SLOVNAFT a.s.,“ uvádí Miloslav Bačiak.

Nejen pyrolýzní olej má své uplatnění, i pevný zbytek z chemického zpracovaní plastů lze využít. Společnost ENRESS spolupracuje s VŠTE v Českých Budějovicích na užití tuhé frakce jako hnojiva, a zároveň i jako nositele NPK.

Pyrolýza není novým zařízením, pyrolýzní proces byl objeven již před mnoha lety a staletími. „Proto mě mrzí, když různé české firmy tvrdí, že zlaté české ručičky před třemi lety vynalezli pyrolýzu. Úplně tak tomu není,“ říká Bačiak. Při termochemickém rozkladu plastů se do nádoby vloží nadrcený materiál, a je ohříván bez přístupu kyslíku. Ohřev musí být natolik vysoký, aby bylo možné dosáhnout energie, která rozloží jednotlivé vazby. „Takové energii se říká disociační. Rozloží vazby prvků na jednotlivé molekuly, ať už jsou plasty vyrobeny z jakýchkoliv materiálů,“ vysvětluje Miloslav Bačiak.

V zařízení, kterému se nazývá pyrolýzou třetí generace, je možné molekuly poskládat tak, aby bylo možné dostat takovou látku, jakou potřebujeme. „Jde o novou věc, protože pyrolýzní zařízení doposud disponovala pouze jednou reakční nádobou, v níž se plasty rozložily, a podle hesla „děj se vůle Boží“ poskládaly v pyrolýzní olej, který nebylo možné dopředu definovat,“ říká Bačiak a pokračuje: „Udělali jsme spousty zkoušek, v rámci kterých jsme rozložili stejné plasty za stejné teploty stejnými tlaky, a vždy jsme na výstupu dostali jiný pyrolýzní olej.“

Při termochemické recyklaci odpadů vznikají tři hlavní produkty: kapalný recyklát, procesní plyn a pevný inertní zbytek. Všechny nově získané produkty lze využít jako vstupní suroviny k dalšímu zpracování. Procesní plyn se používá jako vlastní zdroj elektrické energie přes kogenerační jednotku nebo turbínu. Jak už bylo zmíněno, procesní kapalina má odbyt, stejně tak i tuhý inertní zbytek. Frakce mohou mít ale i jiné využití. Olej lze spalovat, jelikož má vysokou energetickou využitelnost, i plyn lze spalovat, ale mnohem efektivnější je jeho využití v chemických závodech.

V případě likvidace čistírenských kalů není vhodnějšího způsobu než termického rozkladu. „V čistírenských kalech se objevují obrovská množství biochemických látek (antibiotika, sedativa, narkotika), které jinak nezlikvidujeme. Pro spalovny nejsou vhodné, energeticky jsou pro ně zbytečné a kvůli 30% obsahu vody nevyužitelné,“ vysvětluje Bačiak.

Velká výhoda linky termického rozkladu třetí generace spočívá v tom, že je uložena v kontejnerech, které jsou přenosné. „Je variabilní, nemusíte mít obrovská množství odpadu, která byste v jednotce zpracovávali. Takže je vhodná i pro menší aglomerace, napři. pro 4 nebo 5 obcí,“ doplňuje Bačiak. Zařízení ale čelí legislativním překážkám. „Na Slovensku jsme technologii sestavili a používáme ji. V České republice se dožadujeme alespoň zkušebního provozu, abychom mohli dotčeným orgánům ukázat, že funguje. Bohužel neexistuje instituce, která by nám ukázku povolila,“ uvádí Miloslav Bačiak.

Na závěr Miloslav Bačiak poznamenává, že tato technologie na likvidaci plastů nikdy nebude podnikatelským záměrem, v rámci kterého na výstupu získáváme komoditu, kterou lze ekonomicky využít. „Tento proces nám nepřinese ekonomický užitek, přinese nám ale užitek environmentální. Snížíme environmentální zátěž, protože bude možné likvidovat i staré skládky a environmentální zátěže. Musíme si uvědomit, že likvidace odpadů nezahrnuje jen to, co dnes vyrobíme a zítra zahodíme, ale i obrovské skládky, ve kterých odpad čeká na zpracování,“ zakončuje Bačiak.

Zdroj: www.prumyslovaekologie.cz